Timingila – Mýtus nebo skutečnost?

Sep 11 2009 - Krishna Talk 88

English

Timingila

deha-smrti nahi yara, samsara-kupa kahan tara taha haite na cahe uddhara
viraha-samudra-jale, kama-timingile gile gopi-gane neha’ tara para

„Gópí upadly do velkého oceánu odloučení a jsou požírány rybami Timingila, které představují jejich naděje, že Ti budou sloužit. Gópí musí být z chřtánů těchto ryb Timingila vysvobozeny, protože jsou to čisté oddané. Proč by měly toužit po osvobození, když se jich hmotné pojetí života už netýká? Gópí nechtějí osvobození, po kterém touží jogī a jñānī, protože již jsou osvobozeny z oceánu hmotné existence.“ (Cc. Madhya 13.142)

Výše uvedený verš je citován z Čaitanja-Čaritámrty, Madhya-líly 13.142, kde Šrí Čaitanja Maháprabhu přirovnává Gópí k padajícím do velkého oceánu a že jsou pohlceny svou touhou sloužit Kršnovi. Maháprabhu přirovnává tuto jejich touhu k legendárním rybám Timingila. O rybě Timingile se říká, že žije v oceánech této planety jako největší dravec, který byl kdy znám.

Tento článek se netýká Kršny, Gopií nebo jejich silné touhy Mu sloužit. Tento článek je o rybě Timingile - zda-li je mýtem, nebo skutečností. (Takže pokud jste čekali, že se zde dočtete o nějakém rásika tématu, můžete zde přestat číst.)

Šrímad Bhágavatám, Rámájana, Mahábhárata a další védská literatura se často zmiňují o zvláštních místech a zvláštních bytostech, které kdysi žily na této planetě. Jednou z takových bytostí je ryba Timingila. Timingila byla údajně nejhrůzostrašnějším dravcem v oceánech. Byla obrovská a její oblíbenou potravou byly údajně velryby. Velryby jsou také obrovskými oceánskými živočichy, ale na rozdíl od Timingily velryba ještě nevyhynula. Některé dnešní velryby dosahují délky až 60 stop (18 metrů), jako například žralok velrybí v Indickém oceánu. Žralok velrybí je ve skutečnosti velryba, která vypadá jako žralok, ale není dravcem. Naopak Timingila byla zuřivým predátorem a jedla velryby na jedno obrovské polknutí! Existovala ale skutečně Timingila na naší planetě, nebo existovala pouze v literární představivosti spisovatelů védské literatury? To druhé by si jistě mysleli mnozí světští učenci.

MegalodonMegalodon

Význam slova „timingila“ je následující: „timi“ je v sanskrtu výraz pro velrybu a „gila“ znamená polknout. Takže timingila doslova znamená „polknout velrybu“ - nejenom polknout, ale spolknout jedním obrovským kousnutím!

Odkazy na starodávné ryby Timingila se nacházejí na mnoha místech. V Šrímad Bhágavatámu se Markandeja rši setkává s Timingilou při svém fantastickém zážitku ve vodách ničení a přežívá toto utrpení díky milosti Nejvyššího Pána:

ksut-trt-parito makarais timingilair upadruto vici-nabhasvatahatah
tamasy apare patito bhraman diso na veda kham gam ca parisramesitah

Zužován hladem a žízní, napadán obrovskými makarami a timingilami a bičován větrem a vlnami se Markandeja bezcílně pohyboval nezměrnou temnotou, která ho obklopovala. S rostoucím vyčerpáním ztratil veškerou schopnost orientace, takže nedokázal rozlišit nebe od země. (Bhágavatám 12.9.16)

V Rámájaně je Timingila zmíněna jako obyvatel vodní říše v oblasti mezi Pánem Rámou a Lankou, hlavním městě démonského krále Rávany:

candra udaye samadhutam praticandra samakulam
canda anila mahagrahaih kirnam timi timimgilaih

Za východu měsíce se oceán zvlnil a obraz měsíce v něm byl zobrazen nesčíselněkrát. Oceán byl přeplněn obrovskými krokodýly, kteří byli rychlí jako divoký vítr, stejně jako velrybami a Timingilami. (Rámájana, Yuddha-kanda 4.144)

 Podobně Mahábhárata zmiňuje Timingilu, která pobývá hluboko v oceánu spolu s dalšími obrovskými mořskými tvory:

timingilah kacchapasca tatha timi timingilah
makarascatra drsyante jale magna ivadrayah

Byly vidět Timingily, želvy, Timi-timingily a Makary, které byly jako velké skály ponořené do vody. (Mahábhárata, Vana-parva, 168.3)

Ajurvédský text z 6. století př.n.l. známý jako Shushruta-samhita také zmiňuje Timingilu jako jednu z obrovských druhů mořského života:

timi-timingila-kulisa-pakamatsya-nirularu
nandi-varalaka-makara-gargaraka-candraka
mahamina-rajiva prabhrtya samudrah

Timi, Timingila, Kuliša, Paka-matsja, Nirularu, Nandi-Varalaka, Makara, Gargaraka, Chandraka, Mahamina a Radžíva atd. tvoří rodinu mořských ryb. (Shushruta-samhita, kap. 45)

Máme tyto různé zmínky o Timingile považovat za skutečné, nebo jsou jen výkvětem něčí bujné fantazie?

V několika z těchto veršů je zmíněna také Makara a podle vědeckého názoru Makara, stejně jako Timingila, je víceméně fantastická, mýtická a smyšlená. Nicméně, v Bhagavad-gítě Kršna říká, že z vodních živočichů je Makara:

pavanah pavatam asmi ramah sastra-bhrtam aham
jhasanam makaras casmi srotasam asmi jahnavi

Ze všeho, co očišťuje, jsem vítr a z těch, kdo umí vládnout zbraní, jsem Ráma. Mezi rybami jsem Makara (žralok) a z vodních toků Ganga. (Gíta 10.31)

Z příběhu Markandeji můžeme vyvodit, že Makara byla dravcem, nebo alespoň že byla agresivní, neboť Markandeja byl Makarami napadán v oceánu. Chrámové umění v Indii obecně zobrazuje Makaru jako kombinaci několika nádherných zvířat. Takové zobrazení ukazují, že Makara má tlamu krokodýla, trup slona, kančí ​​kly, rybí šupiny, paví ocas a opičí oči.

Přestože překladatelé Bhagavad-gíty zpravidla uvádějí slovo „Makara“ jako žralok, je to jen kvůli zjednodušení. Kdyby se Kršna prostě srovnával s obyčejným žralokem, pak by použil sanskrtské slovo pro žraloka graha. Ale to On neudělal. Samotný Kršna určitě není obyčejný a lze Jej proto srovnávat pouze s největšími a nejúžasnějšími věcmi, se kterými máme nějakou zkušenost. Ale On je dokonce i nad jejich rámec. Makara, stejně jako Timingila, je jistě něco úžasnějšího než jen žralok – něco, co si v dnešní době jen těžko dokážeme představit.

Kdyby se někdo zeptal, proč se Kršna porovnává s Makarou a ne spíše s Timingilou, pravděpodobně bychom odpověděli, že Makara je mnohem úžasnější než Timingila, neboť je to kombinace mnoha nádherných a krásných tvorů. Máme se tedy domnívat, že se Kršna v Bhagavad-gítě srovnává se se stvořením, které neexistuje? A pokud by ano, pak bychom měli dojít k závěru, že sám Kršna neexistuje? Máme tedy usuzovat, že i vítr, Ráma a Ganga jsou také fiktivní?

Koneckonců, viděl někdo skutečně nějaký fyzický důkaz o některé z těchto příšer z temných hlubin? Ano, viděl – je zde Megalodon!

První zmínky o velkých trojúhelníkových zubech, které se objevily na skalních útesech, se v Evropě objevily během renesančního období, ale byly považovány za zkamenělé jazyky draků a hadů. V roce 1667 dánský přírodovědec Nicolaus Steno rozpoznal, že tyto nálezy jsou staré žraločí zuby. A v roce 1835 dal švýcarský přírodovědec Louis Agassiz tomuto tajemnému stvoření jméno, které se používá dodnes: Megalodon, což v řečtině znamená „velký zub“.

Přestavme si, že snadno dosáhne délky 82 stop (25 m), váží minimálně 70 tun, má zuby o délce 18 centimetrů a je schopen vynaložit sílu skusu 40 131 liber a na čtvereční palec (277 MPa) - Megalodona můžeme snadno označit za největšího dravce všech dob.

MegalodonMegalodon

Zkamenělé pozůstatky Megalodona byly nalezeny v mnohých částech světa, včetně Evropy, Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Portorika, Austrálie, Nového Zélandu, Japonska, Afriky, Malty a Indie. Forenzní studie megalodonských zkamenělin ukazují, že tento dravec byl schopen jíst cokoli, co mu přišlo do cesty, ale dával přednost velrybímu masu.

Podle vědeckých důkazů se odhaduje, že poslední z Megalodonů žil na této planetě zhruba před 1,5 miliony let, plus mínus několik tisíc. To je velmi dávno, zejména vzhledem k tomu, že odhadovaná doba výskytu první lidské bytosti byla před 250 000 lety. To by znamenalo, že Megalodon vymřel 1 250 000 let předtím, než první člověk začal chodit vzpřímeně, promluvil souvislým jazykem, začal uchovávat záznamy nebo se pokoušel cokoli psát.

Carcharodon Megalodon

Srovnáním velikosti, místa výskytu, chování jako dravce a stravovacích návyků se zdá, že Megalodon a Timingila jsou jedno a to stejné stvoření. Ale co je na tom tak úžasné nebo zajímavé a co bychom chtěli zdůraznit?

Západní učenci tvrdí, že Bhágavatám byl napsán v 9. století n. l., Ramayana ve 4. století př.n.l. a Mahábhárata mezi 8. a 4. stoletím př.n.l. Ale kdyby tomu tak bylo, jak by spisovatelé těchto knih věděli o této bytosti, která žila v oceánech, o její velikosti, o její agresivitě a o její stravě, když vymřela před 1,5 miliony let? Bhágavatám, Ramayana a Mahábhárata zmiňují existenci Timingily/Megalodona. Kde se v nich vzaly tyto informace?

Když (na základě vědeckého odhadu) by lidé byli na této planetě až 1 250 000 let poté, co Megalodon/Timingila vymřela - kdo by jim řekl o těchto stvořeních? Kdyby na této planetě nebyl přítomen žádný člověk mezi dobou, kdy Megalodon/Timingila vymřela a před 250 000 lety, kdy se objevil první člověk, jak by to mohli spisovatelé védských textů vědět?

Vědci a učenci budou muset odpovědět na tuto otázku, ale pro nás je to prosté - na této planetě byly vždy lidské bytosti od samotného počátku stvoření a znalost všech těchto věcí byla předávána po věky prostřednictvím učednické posloupnosti duchovních učitelů a jejich žáků.

Topic: History